K aždá cesta má svůj cíl, ten náš v následujících dvou dnech představuje splynout s pralesem národního parku Kaeng Krachan. Vnímat vůně, zvuky džungle a samozřejmě nafotit, co nejvíce druhů ptáků, opic a zástupců hmyzí říše. Druhová pestrost byla více než dostatečná, takže každý si mohl najít to „své“. Thajsku bylo naděleno mnoho nádherných přírodních krás. Národní park Kaeng Krachan je jednou z nich. Vydejte se spolu s námi na průzkum thajsko-barmského pralesa.

Cesta do pralesa (den první)

Brzy ráno nasedáme do terénní Toyoty a jedeme do nedalekého národního parku Kaeng Krachan vzdáleného od našeho obydlí cca 20 km. Do NP vjíždíme v 6:00 hod. Po vjezdu do parku pokračujeme prašnou cestou dalších 15 km k prvnímu kempu. Tam se loučíme s Petrem a pokračujeme s najatým průvodcem, který má za úkol nás provést parkem a ukázat nám zajímavá místa hnízdících ptáků. Cesta se postupně zužuje a neustále stoupá. Počasí se ráno, zdá být dobré. Vychází slunce a je mírně zamračeno.

Prvním zástupcem ptačí říše, kterého jsme měli možnost v pralese pozorovat byl hnízdící Loboš dlouhoocasý. Na místě u hnízda jsme byli první, takže jsme si mohli v klidu rozložit stativy a vybrat kompozičně vhodné místo na focení. Tohoto ptáčka s helmičkou jsem díky své lenosti rozložit si stativ jako jediný fotil z ruky. Vzhledem k místním světelným podmínkám to byl z mé strany neuvážený krok. Při zachování alespoň trochu udržitelného času 1/200 při cloně 4,8 se ISO se vyšroubovalo na hodnotu 3200. Po nějaké době začalo být v místě hnízdění Loboše poněkud těsno, neboť zde dorazily další dvě skupinky asijských fotografů. Ticho jako v hrobu znamenalo, že armáda fotografů s mega objektivy je již připravena, až si Loboš na chvíli sedne na větvičku, což byl signál pro všudypřítomné fotografy, aby zahájili kanonádu svých fotoaparátů.

Po hodině pozorování hnízdící Loboší rodinky nasedám k Petrovi do auta a pokračujeme na vrcholek PANOEN THUNG SCENIC POINT nazývaný taky jako „Sea of fog„, který se nachází v nadmořské výšce 927 m. K naší smůle jsme dorazili na vrchol za mohutného mrholení a stoupající mlhy (počasí se tady mění velice rychle). Ondra a Radkem dorážejí na PANOEN THUNG SCENIC POINT s menším zpožděním. O nic zásadního nepřišli. Z vrcholu nebylo příliš mnoho k zahlédnutí, ale na druhou stranu se z údolí zahaleném v oparu mlhy rozléhal hlasitý křik gibonů. Po chvíli se počasí trochu umoudřilo (čti přestalo pršet a ustoupila mlha), což nám umožnilo pořídit pár snímků neprostupné džungle táhnoucí se až do sousední Barmy.

V dáli na protější straně údolí jsme zahlédli dva Dvojzoborožce žlutozobé, takže kluci popadli svá nádobíčka a kropili je, co to dá. Zoborožci se pak přesunuli blíže k nám a tak nastal přesun a hledání jejich 120cm vysokých maličkostí v korunách stromů.

Na ptáky jsem krátký …

Tento refrén mi celou dobu pobytu v džungli připomínal, že s mou technikou (Nikon 70-200mm, f/2,8 + TC 1,7x) nemá moc velký smysl se pokoušet o detailní fotky hnízdících ptáků o velikosti 7-15 cm, kteří byli ode mne ve vzdálenosti v rozmezí 8-12 m. Útěchou mi byla možnost si nafotit zoborožce, který je dostatečně velký, ale i u nich je problém se k nim nepozorovaně dostat na přijatelnou vzdálenost.

Během dnešního pobytu v parku Kaeng Krachan jsem se kromě ptáků věnoval i zástupcům hmyzí říše (pavouci, svítilky, kobylky, šidélka apod.).

Největší pozornost jsem věnoval jednomu z největších pavouků na světě samičce pavouka Nephila pilipesNefila chluponohá s její nesymetricky utkanými sítěmi, které dosahují obrovských rozměrů (až 6 x 2 m). Její pavučina je spředena z hedvábných vláken a je tak pevná, že se do ní může chytit i malý pták! Tělo samice dosahuje velikosti 3-5 cm (celková její velikost může být i přes 20 cm), samečci jsou výrazně menšího vzrůstu (5-6 mm).

Nefila chluponohá (Nephila pilipes)

Nefila chluponohá (Nephila pilipes)

Petr se na pár chvil setkal s levhartem, kterého lze v této lokalitě velice obtížně zahlédnout. V 18:00 hod. se vydáváme zpět do našeho přechodného domova.

Moře mlhy (den druhý)

Ráno v 5:15 hod. vyrážíme opět na „sea of fog“ s cílem zachytit východ slunce nad probouzející se džunglí. V parku Kaeng Krachan je možné brzy ráno z vyhlídky na 36. km pozorovat tzv. „moře mlhy – sea of fog“, vypařující se z údolí řeky Phetchaburi.

Cesta nahoru trvala autem dobrých 75 minut, celou cestu na vrcholek silně pršelo. Nebezpečně podmáčená kamenitá cesta vedoucí až na samotný vrcholek parku dávala najevo, že se v oblacích zřejmě čerti žení. V některých úsecích bylo nutné zdolávat proudy vody tekoucí proti směru jízdy. Naštěstí tak jak rychle déšť začal, tak i rychle přestal. Východ slunce se sice nekonal, ale i tak byl výhled na probouzející se džungli nádherný.

Ranní prales je nezapomenutelný zážitek. Cáry mlžného oparu prostupují bujnou vegetací, voda kape ze stromů a se svým hlukem se k ptákům postupně přidávají vřeštící opice, čekající na východních svazích v korunách temného pralesa na východ slunce.

Sea of fog | Kaeng Krachan

Sea of fog | Kaeng Krachan

 Deštný prales je úchvatná podívaná. Připadám si jako v jiném světě a vlastně v něm i jsem …

Na kamenité cestě jsme naráželi na ještěrky, které právě snídaly rojící se termity. Jedna modelka Calotes emma mi na chvíli zapózovala na kamenném bloku.

Forest Crested Lizard (Calotes emma)

Forest Crested Lizard (Calotes emma)

Mezi další obyvatele pralesa, kteří během dopoledne neunikli mému oku bych zařadil housenku, svítilku, šneka a další.

Cestou dolů z vrcholku Sea of fog jsme se zastavili na delší dobu u hnízda Loboše stříbroprsého, Pity kápové a Ledňáčka džunglového. U každého takového stanoviště bylo doslova „narváno„. Tím je myšleno to, že byl problém najít alespoň trochu vhodné místo pro pozorování ptáků, neboť armáda asijských fotografů zamaskovaných ve fotostanech nebo za deštníkem byla všude.

Ledňáček džunglový | Ceyx erithaca

Ledňáček džunglový | Ceyx erithaca

Hooded Pitta (Pitta sordida)

Pita kápová | Hooded Pitta | Pitta sordida

Po obědě jsme se na celé odpoledne rozdělili. Ondra se vrátil na úplný vrcholek parku číhat na zoborožce. Radek s Petrem šli fotit ledňáčky a pity. Já jsem se nechal vyklopit s plnou polní u brodu, kde se vyskytovali motýli nejrůznějších barev a velikostí.

Kreativní focení motýlů byl pro mne obrovský problém! Ti žebráci sedají na kamenitou zem a sosají sloní schcanky místo toho, aby si sedli na nějakou květinu či list. A aby toho nebylo málo, tak mezi motýli létaly nějaké lesní vosy. Mé pokusy o kloudný snímek netrvaly ani 10 minut. Ležet na zemi mezi poletujícími vosami není dvakrát příjemné, takže jsem usoudil, že bude rozumné tyto (po)tvory nedráždit.

U brodu jsem zaznamenal větší výskyt šidélek a motýlic, které k mému úžasu, nebyly až tak plaché, tak jako u jezírka v zahradě, kde jsme bydleli. Je pravdou, že jejich aktivita byla díky pozdnímu odpoledni poněkud nižší. Využil jsem této příležitosti k zdokumentování některých druhů. Během focení jsem se v zápalu díky kluzkým kamenům málem dvakrát vykoupal. Né, že by to nebylo osvěžující, ale nakonec jsem byl rád, že jsem to balancování na kluzkých kamenech ustál.

Od 14:45 do cca. 17:45 hod. jsem osamocen v srdci džungle fotil, co zaujalo mou pozornost: motýly, pralesní motivy, vrčícího nosorožíka, pralesního kraba, saranče (Monkey grasshopper | Erianthus versicolor), motýlici (Ochraceous Darkie | Euphaea ochracea) a opět pavouka z druhu nephila (těch tam bylo hodně), kterému jsem díky své nepozornosti a šeru málem skončil v jeho síti. Při troše štěstí, lze odhalit ukrytý hmyz (kobylky, pavouky, pakobylky, svítilky apod.). Podél cesty jsou v korunách stromů utkány pavoučí sítě, které vytvořila Nephila pilipes.

Nefila chluponohá

Nefila chluponohá a její síť

Rain forest | Kaeng Krachan

Rain forest | Kaeng Krachan

Začíná se stmívat. V 17:00 hod. se pomalu pěšky vydávám směr základní tábor a doufám, že mě Petr po cestě zpět nezapomene naložit do auta. Během putování podvečerní džunglí narážím na pralesního kraba, který se pokouší přejít na druhou stranu kamenité cesty. Chvíli mi pózuje a já mu na oplátku pomáhám bezpečně přejít na druhou stranu.

Hlas usínající džungle je naprosto jiný než ráno. Z korun obrovských stromů zní křik gibonů, který přehlušují snad jen cikády a jejich „Óda na cirkulárku

Dnešní den byl opravdu bohatý na zážitky, takže to vyčerpání z celodenního treku jsem začal pociťovat až po příjezdu do chajdy. Následuje každodenní večerní rituál – sprcha, večeře, záloha fotek, pokec a spát.

Pomalu se náš pobyt přehoupl do druhé poloviny, ale to si ponechám na další vyprávění …


Pokud se Vám článek líbil, tak mne odměníte jeho sdílením s Vašimi přáteli. Děkuji!

Pin It on Pinterest

Líbil se Vám článek? Pošlete jej prosím dál ...

Pokud Vás článek zaujal, tak budu rád, když jej budete sdílet mezi svými přáteli. Děkuji!

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close